Obsah

12 principů kauzální medicíny

Last updated: 16/07/2026

Picture of Daniel Mališ
Daniel Mališ

Obsah

V různých medicínských systémech existuje mnoho léčebných metod, postupů a protokolů, avšak jen omezený počet základních principů, na nichž stojí ty skutečně fungující, ať již pro uzdravení či dosažení dlouhověkosti.

Pokud se tyto základní principy naučíte, pochopíte širší souvislosti a budete schopni rozlišit, které terapeutické přístupy mohou z dlouhodobého hlediska fungovat, a které naopak nikoli.

Začněme tedy tím nejdůležitějším principem…

1. Zaměření se na prvotní příčiny

Chcete-li se uzdravit, odstraňte prvotní příčiny nemocí a začleňte do svého života prvotní příčiny zdraví.

Prvotní příčiny nemocí způsobují v těle poruchy, nerovnováhu a disharmonii, což ve finále vede k výskytu různých znaků a příznaků nemocí. Naproti tomu prvotní příčiny zdraví mají za následek to, že se rovnováha, harmonie a samoúzdravné schopnosti těla obnovují.

Správná cesta k uzdravení je tedy jednoduchá – odstranit prvotní příčiny nemocí a začlenit do života prvotní příčiny zdraví. Jde o opačný přístup, než je pouhé potlačování znaků a příznaků nemocí, při kterém zůstávají příčiny zdravotních problémů neřešeny a tělu i nadále škodí.

Podstata prvního principu kauzální medicíny je jednoduchá: Odstraňte prvotní příčiny nemocí …
… a začleňte do svého života prvotní příčiny zdraví. Zní to jako běžná logika, ale bohužel to není běžná praxe.

Analogicky k počtu principů kauzální medicíny existuje také 12 prvotních příčin nemocí a 12 prvotních příčin zdraví.

Toto je výčet 12 prvotních příčin nemocí:

  1. Nezdravá strava
  2. Nedostatek mikroživin (vitamínů a minerálů)
  3. Toxické látky (těžké kovy, znečišťující látky z životního prostředí, průmyslové a domácí chemikálie, biologické toxiny, radioaktivní látky)
  4. Chronický stres
  5. Nezdravý životní styl (sedavý způsob života, spánkový deficit, nedostatek sociálních kontaktů, kouření, nadměrné užívání alkoholu atd.)
  6. Negativní myšlenky a postoje
  7. Psychická traumata (typicky z období dětství)
  8. Umělá elektromagnetická pole (záření)
  9. Kauzální patogeny (pouze malá část patogenů – většina patogenů je pouze spouštěčem, nikoliv prvotní příčinou nemocí)
  10. Farmaceutické přípravky (jejich nežádoucí účinky)
  11. Fyzická zranění (úrazy) a
  12. Genetické poruchy (genové mutace a chromozomální abnormality).

Za každou nemocí obvykle stojí hned několik prvotních příčin. Tento multifaktoriální původ znamená, že zlepšení zdravotního stavu můžeme dosáhnout už tím, že se zaměříme na kteroukoli z nich. Zároveň bychom ale v ideálním případě měli pro úplné uzdravení odstranit všechny prvotní příčiny nemocí, které přicházejí v úvahu.

V praxi však obvykle stačí snížit míru negativních vlivů prvotních příčin nemocí pod aktuální úroveň kapacity těla obnovovat rovnováhu, přičemž tato úroveň se navíc díky našemu úsilí postupně navyšuje. Mějte na paměti, že tělo se samo chrání a uzdravuje, pokud není prvotními příčinami nemocí přetíženo.

Na rozdíl od genetických poruch genetické predispozice do kategorie prvotních příčin nemocí nespadají. Jsou to individuální „slabá místa“, která způsobují problémy pouze tehdy, když na organismus působí prvotní příčiny nemocí, nebo když jsou ignorovány prvotní příčiny zdraví.

Jinými slovy – i když konvenční medicína často jejich roli zdůrazňuje, genetické predispozice (naštěstí) nejsou skutečnou podstatou problému. Jejich následkům se lze zcela vyhnout tím, že se o to usilovněji zaměříme na řešení prvotních příčin nemocí a – což je v této souvislosti možná ještě důležitější – na začleňování prvotních příčin zdraví.

A když už jsme u toho, zde je 12 prvotních příčin zdraví:

  1. Zdravá strava (včetně léčivých rostlin a doplňků stravy)
  2. Trénink imunity
  3. Techniky zvládání stresu (jako je například meditace)
  4. Fyzické cvičení
  5. Kvalitní spánek
  6. Správné dýchání
  7. Zdravé a pozitivní prostředí
  8. Posilující myšlenky a postoje
  9. Sociální vazby
  10. Vědomí smyslu života
  11. Odpouštění, a
  12. Spiritualita (pro ty, kteří věří v Boha nebo v něco, co je přesahuje)

2. Samo se chránící a samo se uzdravující tělo

Tělo se samo chrání a uzdravuje, proto tento proces podporujte a nebojujte proti němu.

Tělo je velmi inteligentní systém, který je uzpůsoben k tomu, aby se sám chránil a uzdravoval, a to s mírou sofistikovanosti o několik řádů vyšší, než je současná úroveň vědy. Veškeré léčebné postupy by se proto měly zaměřit na podporu a posílení těchto přirozených obranných a samoúzdravných procesů, a nikoliv na boj proti nim.

Jedinou výjimkou jsou život ohrožující případy, kdy tělo reaguje zjevně přehnaně, jako jsou například akutní alergické reakce nebo cytokinové bouře.

Všichni jsme zažili hojení řezné rány nebo škrábance. Nemuseli jsme svému tělu nic říkat – vědělo přesně, co má dělat. Můžeme sice tělu pomoci tím, že ránu vyčistíme nebo ji v případě potřeby sešijeme, avšak jakýkoli zásah do samotného hojení by vše jen zhoršil.

Vaše tělo ví, jak zahojit odřené koleno. Můžete mu pomoci tím, že si odřeninu šetrně omyjete a převážete obvazem, ale pokud byste do procesu hojení zasahovali, situaci by to jenom zhoršilo.

Obdobně se Vaše tělo dokáže uzdravit i z mnohem horších stavů – a pokud ho v procesu hojení podpoříte, může být Vaše uzdravení rychlejší. Pokud však půjdete proti přirozeným procesům v těle, dříve či později se Vám to vymstí, i když krátkodobě se možná budete cítit lépe.

Důležité je též nepovažovat své tělo za pouhý fyzický objekt. Stejně jako nemůžete od těla oddělit mozek, nemůžete od něj oddělit ani mysl. Vaše mysl je zodpovědná nejen za Vaše myšlenky a emoce, ale na úrovni podvědomí také za nespočet procesů ve Vašem těle, o kterých ani nevíte.

Vaše podvědomí se skládá především z autonomního nervového systému, který reguluje Vaše vnitřní procesy, jako je srdeční frekvence, dýchání, trávení, metabolismus nebo pocení. Přijímá vstupy z celého těla, včetně Vaší vědomé mysli.

Spojení mezi tělem a myslí existuje neustále, vzájemně se mezi sebou ovlivňují, ale mysl má navrch. Proto jsou Vaše postoje, myšlenky a emoce pro Vaše zdraví a uzdravení tak důležitým faktorem.

3. Zdraví nad nepřítomnost nemoci

Zaměřte se na znovunabytí a udržení si zdraví, nikoliv pouze na řešení nějaké konkrétní nemoci.

Název každé nemoci je v podstatě jen nálepkou pro určitý soubor znaků a příznaků. Ať už jsou tyto znaky a příznaky jakékoliv, neobjevují se nešťastnou náhodou, ale mají své prvotní příčiny.

Při zaměření se pouze na léčbu nemoci jde lékařům i pacientům primárně o eliminaci příslušných znaků a příznaků, což často vede k jejich farmaceutickému potlačování, aniž by se řešily prvotní příčiny. Problém tohoto přístupu spočívá v tom, že se pak prvotní příčiny nemocí projeví jako jiné znaky a příznaky, které jsou pak opět potlačovány farmaceuticky – a začarovaný kruh tak pokračuje.

Ano, prostřednictvím farmaceutických přípravků můžete dočasně potlačit mnohé znaky a příznaky (jako jsou například chronické zažívací potíže), ale pokud neřešíte prvotní příčiny, z dlouhodobého hlediska své zdraví jenom zhoršujete.

Pokud se však zaměříme na znovunabytí a udržení si zdraví, vnímáme znaky a příznaky jakékoliv nemoci jako důležité indikátory toho, že určité prvotní příčiny nemocí nám brání ve znovunabytí a udržení si zdraví obecně.

Odstraněním prvotních příčin nemocí a aplikováním prvotních příčin zdraví se můžete nejen zotavit z konkrétní nemoci, ale také předejít ostatním nemocem a dosáhnout dlouhověkosti. Jak se říká, nejlepším lékem je prevence!

Místo toho, abyste se snažili zahánět jeden soubor znaků a příznaků za druhým, zaměřte se na znovunabytí a udržení si zdraví – a to tak, že budete řešit prvotní příčiny. Budete si tak život mnohem více užívat, a to v jakémkoliv věku.

4. Přírodní nad syntetické

Upřednostňujte to, co je přírodní nebo přírodě podobné, před tím, co je umělé nebo syntetické.

Upřednostňování přírodního neznamená, že vše přírodní je dobré a vše nepřírodní je špatné. Znamená to, že když máte na výběr, zvolte přírodnější alternativu, pokud nemáte pádný důvod tak neučinit.

Z hlediska dlouhodobého zdraví jsou přírodní látky, postupy či procesy obecně bezpečnější a účinnější než jejich uměle vytvořené alternativy.

Přírodní látky mají širší spektrum bioaktivních látek a jsou v lepší rovnováze a harmonii než jejich syntetické verze (které obvykle obsahují toliko hlavní účinnou látku, ale naproti tomu mnoho umělých přísad).

Jako jednoduchý příklad lze uvést, že přírodní forma vitamínu C (ovoce, zelenina nebo jejich extrakty v kapslích) je vždy lepší než jeho syntetická verze. Pro léčbu vysokými dávkami vitamínu C je ale třeba tento vitamín podávat nitrožilně. Nikomu však nemůžete do žíly vstříknout extrakt ovoce, takže v tomto případě nemáte na výběr a použití syntetické verze vitamínu C je zcela adekvátní postup.

Jako další příklad lze uvést, že přirozeně získaná imunita je vždy komplexnější, účinnější a déletrvající než imunita navozená očkováním. U běžných respiračních infekcí je tedy lepší a bezpečnější vybudovat si imunitu přirozenou cestou.

Naproti tomu rizika potenciálně invalidizujících onemocnění, jako je dětská obrna, nebo onemocnění s vysokou úmrtností, jako je tetanus, jsou obecně vyšší než rizika spojená s příslušnými vakcínami, takže jít čistě přírodní cestou není v takových případech nutně tou nejlepší volbou.

Přirozeně získaná imunita je vždy lepší než imunita navozená očkováním. U invalidizujících onemocnění a onemocnění s vysokou úmrtností jsou však zdravotní rizika vakcín v průměru nižší než rizika těchto nemocí. U běžných respiračních infekcí je tomu ovšem naopak.

Navzdory silnému upřednostňování přírodních látek existují situace, kdy jsou nepřírodní (syntetické) látky při léčbě chronických onemocnění přijatelné, a to za předpokladu, že mají v terapeutických dávkách dlouhodobě ověřený bezpečnostní profil.

K syntetickým látkám se obvykle přistupuje jako k následnému opatření v situacích, kdy přírodní látky nebo postupy plně nedosáhly požadovaného účinku, zejména když je třeba neutralizovat v těle nahromaděné toxiny a vyloučit je z organismu.

5. Fyzika je nad chemii

Nahlížejte na lidské tělo v rámci energetického paradigmatu a upřednostňujte terapie založené na fyzice před farmaceutickými.

Bez energie není života. Lidské tělo využívá energii na následující činnosti (seřazeno podle priority):

  • Udržování vnitřního prostředí v rovnováze (homeostáza)
  • Získávání energie a stavebních látek z potravy (metabolismus)
  • Reagování na existující nebo pociťované nebezpečí (stresová reakce „bojuj, nebo uteč“)
  • Ochrana před patogeny, toxiny a nádory (imunitní systém)
  • Sebeúzdravné procesy, regenerace a růst
  • Vše ostatní, co se v životě rozhodneme udělat.

Jak vidíte, běžné ochranné a samoúzdravné procesy nejsou (a ani nemohou být) nejvyšší prioritou těla, protože tělo nejprve musí zajistit krátkodobé přežití; teprve potom může přidělit dostatek energie na přežití dlouhodobé.

Pokud je například Vaše vnitřní prostředí neustále narušováno acidózou (kyselostí) v důsledku nezdravé stravy, Vaše tělo neustále plýtvá velkým množstvím energie, aby tento tlak vyrovnalo.

Obdobně pokud žijete v chronickém stresu, Vaše tělo spotřebovává velké množství energie na to, aby Vás udrželo v připravenosti čelit hrozbě, která je ovšem často jen úzkostlivou představou založenou na nepříjemných vzpomínkách. Jak řekl Seneca před téměř 20 stoletími: „Častěji trpíme v představách než ve skutečnosti.“

Pokud Vašemu tělu chybí dostatek energie, upřednostňuje naléhavé potřeby před dlouhodobým přežitím.

Abyste měli dostatek energie pro imunitní systém a samoúzdravné schopnosti Vašeho těla, je třeba omezit nebo odstranit prvotní příčiny nemocí, protože většina z nich jsou obrovskými „zloději energie“. Dále je pak třeba zaměřit se na zvýšení dostupné energie tím, že do svého života začleníte prvotní příčiny zdraví.

Nahlížet na lidské tělo v rámci energetického paradigmatu znamená pochopit, že většina biochemických procesů se točí kolem energie, jako je získávání energie z potravy, její přeměna na ATP („energetickou měnu“ těla) a využívání energie z ATP k udržení života každého jedince, a to jak z krátkodobého, tak z dlouhodobého hlediska.

Energetické paradigma ovšem znamená také pochopení toho, že existuje ještě fundamentálnější úroveň než je biochemie a že základní principy fungování lidského těla v konečném důsledku vycházejí z fyziky.

Působení na této hlubší úrovni, která zahrnuje též subatomární a kvantovou oblast, je proto účinnější než zasahování do biochemických procesů prostřednictvím farmaceutických přípravků.

Základními pojmy, se kterými ve fyzice pracujeme, jsou energie, frekvence a vibrace. Albert Einstein kdysi pronesl slavný výrok: „Medicína budoucnosti bude medicínou frekvencí.“

Frekvence spojené s různými formami energie mohou v těle působit také jako nosiče informací, podobně jako bezdrátové technologie přenášejí internetová data. Tento koncept tvoří základ mnoha modalit informační medicíny, jako je např. homeopatie, infopatie, biorezonanční terapie či energetická medicína.

Vedle informační role mají specifické frekvence a energie na tělesné tkáně a buňky obvykle přímější, fyzikální účinky. Tyto terapeutické modality se zaměřují na dodávání energie přesně definovanými způsoby za účelem podpory hojení nebo harmonizace těla.

Tyto na fyzice založené terapie (které je třeba aplikovat souběžně s primární snahou o řešení prvotních příčin) zahrnují fototerapii (například terapii červeným světlem), magnetoterapii, synchronizaci mozkových vln pomocí audiovizuální stimulace, neurofeedback, plazmou generované elektromagnetické vlny, terapii mikroproudy, radiofrekvenční terapii a terapii zvukem.

Magnetoterapie v klinickém prostředí. Ještě lepší jsou přenosná zařízení nebo podložky s pulzním elektromagnetickým polem (PEMF), které doslova nabíjejí buňky Vašeho těla, aby měly více energie na uzdravení.

Fyzika působí na lidské tělo i na hmatatelnější úrovni. Doplňkové procedury jako je termoterapie (zahrnující sauny a ledové koupele), hydroterapie, vibroakustická terapie a masáže jsou užitečné zejména pro hlubokou relaxaci, lymfodrenáž, posílení imunitního systému a regeneraci šlach, svalů, chrupavek a kostí.

6. Dlouhodobé nad krátkodobé

Dejte přednost dlouhodobému zdraví před krátkodobými výsledky.

Požadování rychlých výsledků s vynaložením malého nebo nulového úsilí je jednou z pastí moderní společnosti.

Prvotní příčiny nemocí a nedostatek prvotních příčin zdraví obvykle na jedince působí celá léta, někdy i desetiletí. Můžeme za takových okolností očekávat dramatickou změnu zdravotního stavu ihned poté, co jsme se začali zabývat prvotními příčinami? Uzdraví se tělo okamžitě?

Odpověď zní ne, samozřejmě že ne. Můžeme však očekávat první pozitivní změny během několika týdnů a znovunabytí zdraví během několika měsíců nebo – v závažnějších případech – během jednoho či dvou let, pokud řešíme příslušné prvotní příčiny a předtím nedošlo k žádnému trvalému poškození.

Farmaceutické přípravky jsou díky svým rychlým účinkům skvělé pro řešení život ohrožujících situací, ale pro léčbu chronických onemocnění či snahu o dlouhověkost jsou často kontraproduktivní.

Rychlé potlačení nežádoucích příznaků může pacientovi poskytnout okamžité uspokojení, z dlouhodobého hlediska se za to ale zpravidla platí vysoká cena – nejen kvůli různým nežádoucícím účinkům farmaceutických přípravků, ale především kvůli tomu, že prvotní příčiny nemocí i nedostatek prvotních příčin zdraví tělu i nadále škodí.

Všechno to začíná jednou tabletkou denně a rychlým výsledkem. Postupem času však potřebujete stále více a více tabletek, abyste umlčeli tělo, které Vám neustále říká, abyste se konečně začali zabývat prvotními příčinami.

Základní pravidlo zní, že to, co nejlépe funguje z krátkodobého hlediska, funguje nejhůře z hlediska dlouhodobého. Mějte to na paměti. Obvykle máte volbu mezi „snadné nyní – těžké potom“ nebo „těžké nyní – snadné potom“. Přemýšlejte v dlouhodobém horizontu a Vaše počáteční námaha a nepohodlí se Vám vyplatí.

7. Imunita je klíčová

Dlouhodobé zdraví i dlouhověkost závisí především na dobře fungující imunitě, proto svůj imunitní systém pravidelně trénujte, podporujte a ochraňujte.

Imunitní systém je klíčovou součástí Vašeho samo se chránícího a samo se uzdravujícího těla. Chrání Vás nejen před různými infekcemi, ale – a to je zásadní – také před nádorovými onemocněními. V neposlední řadě imunitní systém také podporuje regeneraci a hojení tím, že odstraňuje poškozené a staré buňky, aby mohly být nahrazeny buňkami novými.

Jednoduše řečeno, dobře vytrénovaný imunitní systém je pro Vaše zdraví velmi, velmi důležitý!

Dobře fungující imunitní systém Vás chrání před infekcemi a rakovinou – a také díky němu vypadáte mladší!

Svůj imunitní systém trénujete tím, že ho v rozumné míře a pravidelně vystavujete různorodým a náročným podmínkám.

To zahrnuje pestrou zdravou stravu, odlišná přírodní prostředí, diverzitu střevního mikrobiomu, střídání teplot (např. studené sprchy a sauna), rozmanité lidi, se kterými se setkáváte, a v neposlední řadě také různá zvířata, parazity, mikroby a viry, se kterými jste v kontaktu.

Pokud se budete pravidelnému vystavování této různorodosti vyhýbat nebo se ji budete snažit „vysterilizovat“, výsledkem bude slabý a špatně regulovaný imunitní systém, což se bohužel projeví vyšším sklonem k infekcím, alergiím, autoimunitním a nádorovým onemocněním.

Abychom si udrželi imunitní systém v kondici, potřebujeme se pravidelně vystavovat různým mikrobům a virům, a to jak těm „přátelským“, tak i „nepřátelským“. Neustálý nárůst infekcí, imunitních poruch a rakoviny je důsledkem toho, že děláme pravý opak.

Svůj imunitní systém podporujete tím, že svému tělu dodáváte vitamíny, minerály a další látky, které přispívají ke správné funkci imunitního systému, jako je vitamín C, vitamín D, zinek a selen.

Vitamín D je jedním ze základních vitamínů pro naši imunitu. Vzhledem k tomu, kolik času trávíme uvnitř, musíme ho často přijímat ve formě potravinových doplňků.

Ochraňovat svůj imunitní systém znamená nedovolit nikomu, aby Váš imunitní systém oslaboval, ať už vyvoláváním strachu, sociální izolací, neopodstatněným podáváním imunosupresiv nebo jakýmkoli jiným způsobem.

8. Lékaři radí, pacienti přebírají zodpovědnost

Lékaři a další zdravotníci poskytují potřebné odborné vedení, ale konečnou zodpovědnost za své zdraví nesou sami pacienti.

Kauzální medicína je založena na vzájemné spolupráci a respektu mezi lékaři a pacienty.

Lékaři by měli své pacienty vždy vést k samostatnosti a směrovat je ke všemu, co mohou osobně udělat pro své uzdravení namísto spoléhání se pouze na farmaceutické přípravky nebo chirurgické zákroky.

Samostatný pacient ví, co může aktivně dělat pro své zdraví, a je veden odborníkem, který respektuje jeho volby a hodnoty.

Pacienti by měli respektovat, že k řešení zdravotních problémů je mnohdy třeba odborného lékařského vedení, ale měli by také chápat, že toto odborné vedení se může dramaticky lišit v závislosti na vzdělání a preferencích daného zdravotníka.

Zodpovědnost pacientů za vlastní zdraví také znamená, že jsou to především oni, kdo činí jednotlivá rozhodnutí. To zahrnuje výběr vhodného odborníka, rozhodnutí, zda si vyžádat další odborný názor, a informovaný výběr z doporučených léčebných postupů.

Tato zodpovědnost vyžaduje, aby se pacienti aktivně zapojili, prováděli si vlastní rešerše, kladli zdravotníkům otázky a stanovili si své preference a priority. Koneckonců jde o jejich zdraví.

Nejdůležitější však je, že převzetí zodpovědnosti vyžaduje, aby každý pacient dělal „domácí úkoly“ potřebné pro znovunabytí a udržení si zdraví. Jak se říká – nic nezabere, dokud nezaberete VY!

Řešení prvotních příčin nemocí a aplikování prvotních příčin zdraví vyžaduje především změny životního stylu a každodenních návyků, takže je pouze na pacientovi, aby je osobně zavedl do praxe.

Neexistuje žádná „zázračná pilulka“, která by za pacienta provedla nezbytné změny životního stylu; je to tak prosté (a náročné zároveň.

Změny Vašeho životního stylu a každodenních návyků jsou nezbytné pro ovlivnění většiny prvotních příčin nemocí a zdraví, jakož i pro dosažení dlouhověkosti. Pro dlouhodobý úspěch je zásadní provádět tyto změny postupně, krůček za krůčkem.

9. Prostředí ovlivňuje vše

Chcete-li změnit buňky, orgány, lidské tělo, jednotlivce, lékařskou profesi, populaci jako celek nebo cokoliv jiného, musíte změnit jejich okolní prostředí.

Jakékoliv prostředí ovlivňuje vše, co se v něm nachází. Pokud se nediferencovaná buňka ocitne v jaterní tkáni, stane se z ní jaterní buňka. Pokud tatáž buňka skončí namísto toho v kůži, změní se v buňku kožní. Budete-li buňky trvale vystavovat toxickým nebo jinak nepřirozeným podmínkám, stanou se buňkami nádorovými.

Jestliže je vnitřní prostředí tak mocné, že určuje typ buňky, je jen logické, že toto prostředí určuje také, jak dobře buňka funguje a zda se stane buňkou nádorovou  či nikoliv.

Máte-li dobře fungující imunitu, je Vaše tělo prostředím, ve kterém se nebude dařit žádným patogenním virům ani bakteriím.

Také Vaše postoje, myšlenky a emoce vytvářejí prostředí. Pokud věříte, že Vám něco pomůže, je pravděpodobnější, že Vám to skutečně pomůže, ať už se jedná o placebo nebo ne. Pokud se bojíte nějakého viru, vytváří Váš strach prostředí, které potlačuje Váš imunitní systém, a je tak pravděpodobnější, že se tímto virem nakazíte.

Je známým faktem, že strach potlačuje imunitní systém. Tím, že podlehnete vyvolávání strachu, se stáváte náchylnějšími přesně k tomu, čeho se bojíte.

Máte-li dobrou náladu, posilujete svůj imunitní systém, jakož i náladu (a imunitní systém) lidí okolo Vás.

Dobrá nálada obecně velmi podporuje Vaše zdraví. Snažte se být v prostředí pozitivních lidí a omezte sledování denních zpráv.

Pak jsou tu „klasické“ faktory prostředí, jako je kvalita ovzduší, teplota, vlhkost, světlo a elektromagnetická pole, přičemž každý těchto faktorů nás ovlivňuje na všech úrovních.

Kvalita vnitřního ovzduší je jedním z nejvíce přehlížených faktorů prostředí, přestože trávíme tolik času uvnitř budov. Vzduch, který dýcháme mnoho hodin denně, může obsahovat velké množství chemických látek.

Stejně tak důležité je, že prostředí, které nás tak ovlivňuje, je tvořeno též všemi formami života kolem nás, od mikroorganismů až po ostatní lidi.

Trávení času v lese, což se někdy nazývá též „lesní koupel“, je skvělý způsob, jak se vystavit prostředí různorodých forem života, většinou mikroskopických.

Ať se nám to líbí nebo ne, mocné prostředí je vytvářeno také různými korporacemi, institucemi a vládami. Jsou to například farmaceutické společnosti, odborné lékařské společnosti, média, nevládní organizace, vládní instituce a mezinárodní organizace, jako je WHO.

Tito aktéři při sledování svých vlastních cílů ovlivňují zdravotní stav celých populací, a to obvykle tím, že formují způsob, jakým lékaři vykonávají lékařskou praxi a jak pacienti nahlížejí na své vlastní zdraví.

10. Jídlo je vždy prvotní příčinou

Každé jídlo patří buď mezi prvotní příčiny nemocí, nebo mezi prvotní příčiny zdraví, proto důležité stravu dobře vybírat.

Všechno, co sníte, Vás přiblíží buď ke zdraví, nebo k nemoci – nic mezi tím neexistuje.

Svědomitá konzumace zdravé stravy je zásadní pro zotavení se z jakékoliv nemoci, jakož i pro udržení si dlouhodobého zdraví. Naopak nezdravá strava je jednou z nejvýznamnějších prvotních příčin chronických nemocí.

Naše zdraví je odrazem toho, co děláme pravidelně – a konzumace jídla je jednou z nejčastějších činností v našem životě. Právě proto je strava tak důležitá.

Dělat každý den správná rozhodnutí ohledně stravy vyžaduje velkou dávku vůle. Mnohem snazší je vytvořit si postupně stravovací návyky, v rámci kterých jíme zdravě ve většině případů.

Ovšem i lidé, kteří chápou důležitost jídla, si často neuvědomují, že pokud si vybírají podobné jídlo jako většina populace, budou mít i podobný zdravotní stav jako většina populace – a ten se rok od roku zhoršuje.

Dříve nebo později si budete muset uvědomit, že to, co se považuje za „normální jídlo“, je často hlavním zdrojem nemocí – a právě skutečnost, že většina lidí se jím stravuje, je tím důvodem, proč Vy byste takové jídlo jíst neměli.

Chcete-li se uzdravit a udržet si zdraví, měli byste především přestat konzumovat geneticky modifikované a vysoce průmyslově zpracované potraviny, jakož i přestat pít slazené nápoje. Dále byste se měli vyhýbat konzumaci potravin obsahujících lepek (jako je pečivo nebo těstoviny), mléko a přidaný cukr, nebo alespoň konzumaci takových potravin výrazně omezit.

Pečivo sice vypadá a chutná skvěle, ale obvykle obsahuje lepek, mléko, cukr, aditiva („éčka“) a zbytky herbicidů. Nic z toho Vašemu zdraví neprospívá, zvláště při pravidelné konzumaci.

Měli byste také omezit, nebo ideálně zcela vyloučit, používání rostlinných olejů ze semen (jako je slunečnicový, řepkový nebo sójový olej), protože tyto oleje jsou vysoce prozánětlivé. Je nezbytné je nahradit zdravějšími alternativami, jako je extra panenský olivový olej či avokádový olej.

Rafinované oleje ze semen (vyráběné v továrnách, jako je tato) jsou pravděpodobně nejzáludnější formou nezdravé stravy. Mají vysoce prozánětlivý účinek a významně přispívají k epidemii chronických onemocnění.

To, co byste naopak jíst měli, jsou základní potraviny, jako je zelenina, ovoce, luštěniny (čočka, cizrna, fazole), bylinky, rýže (pokud možno hnědá) a – v rozumné míře – ryby, drůbež, maso a vejce, to vše ideálně z ekologické („bio“) produkce či přirozeného chovu.

I když ze svého jídelníčku vyřadíte nezdravé potraviny, stále na Vás čeká mnoho lahodných jídel. Jen musíte být o něco kreativnější a vynalézavější.

11. Mikroorganismy jsou nenahraditelné

Bez neustálé interakce s mikroorganismy uvnitř, vně i na povrchu našeho těla není zdraví.

Mikroorganismy, jako jsou bakterie a viry, žijí na Zemi už miliardy let. Jsou základem života na naší planetě – bez nich by se žádná vyšší forma života nemohla vyvinout.

Lidské tělo je hostitelem rozsáhlých mikrobiálních společenství, souhrnně nazývaných mikrobiom. Ve zdravém těle je více bakteriálních než lidských buněk a ve střevech zdravého člověka se nachází více než 140 000 různých druhů virů. Máte-li zdravou pokožku, na každém jejím centimetru čtverečním žije až 1 milion bakterií.

Naše tělo obsahuje více bakteriálních buněk než lidských – a tyto bakterie se tam nacházejí z velmi dobrých důvodů.

Nejdůležitější pro zdraví člověka je střevní mikrobiom, ale mikroorganismy se nacházejí i na jiných místech těla, například na kůži, v ústní a nosní dutině, v plicích nebo v pochvě.

Střevní mikrobiom je jedním ze základů našeho zdraví. Herbicidy, konzervanty, další chemikálie v nezdravé stravě, antibiotika a zbytky dezinfekčních prostředků na ruce ho postupně ničí.

Hlavní úlohou lidského mikrobiomu je nepřetržitě trénovat a regulovat náš imunitní systém – a to ve spolupráci s některými hlísticemi (červy), které jsou pro lidské zdraví prospěšné, a dalšími makroskopickými organismy, které člověka rovněž doprovázejí po celou dobu jeho existence (všechny tyto pouhým okem viditelné, ale stále velmi malé formy života označuji jako „mesobiom“).

Kromě tréninku ze strany „přátelského“ mikrobiomu a mesobiomu je pro optimální fungování našeho imunitního systému nutný i pravidelný kontakt s přirozeně se vyskytujícími patogeny.

Žádný bojovník se nikdy nestal mistrem tím, že by se vyhýbal skutečným soubojům – a totéž platí i pro naši imunitu. Některé střety prohrajeme – začíná to běžnými dětskými nemocemi – a některých si ani nevšimneme, ale všechny jsou pro naše dlouhodobé zdraví nezbytné.

Mistři bojových umění často říkají, že nejlepší trénink je skutečný boj. Když se mu vyhýbáte, vaše schopnosti upadají. U imunitního systému to funguje úplně stejně.

Ke zdraví se nelze „prosterilizovat“ ani „prodezinfikovat“ – z dlouhodobého hlediska dosáhnete pravého opaku. Držte se běžných hygienických návyků, jako je mytí rukou obyčejným mýdlem, a nechte svůj imunitní systém, ať dělá svou práci.

Tato strategie nejenže nefunguje, ale ve výsledku vše ještě zhoršuje. Bez neustálé interakce s mikroorganismy uvnitř, vně i na povrchu našeho těla není zdraví.

12. Vyhýbání se dopadům kauzálního konfliktu zájmů

Buďte si vědomi kauzálního konfliktu zájmů v medicíně a nedovolte, aby ovlivnil jakékoli Vaše rozhodnutí ohledně zdraví.

Stejně jako v jiných oblastech lidské činnosti by všechny pobídky ve zdravotnictví měly směřovat k žádoucímu výsledku – tedy k uzdravení pacienta a ke zlepšení zdraví populace.

Současný systém zdravotní péče je však bohužel ovládán především farmaceutickými společnostmi, které nemají žádnou motivaci pacienty uzdravovat, ale naopak je svými produkty neustále léčit – v ideálním případě po zbytek jejich života.

Pro farmaceutické společnosti uzdravený pacient představuje ztraceného zákazníka. Nehledají tedy způsoby, jak pacienty vyléčit, ale jak dosáhnout vyšších příjmů. Tento jev nazývám kauzální konflikt zájmů v medicíně. Existují i jiné medicínské konflikty zájmů, ale žádný z nich nemá takový vliv jako tento.

Kauzální konflikt zájmů bohužel ovlivňuje mnoho věcí v rámci současné západní medicíny – jak lékaři léčí a informují pacienty, co se lékaři učí na lékařských fakultách, jak jsou navrhovány klinické studie, co se publikuje v uznávaných lékařských časopisech, co je považováno za „bezpečné a účinné“ a co nikoliv.

Mnoho lékařů považuje neustálou léčbu chronicky nemocných pacientů za něco normálního, protože je to tak učili na lékařské fakultě.

Řešení prvotních příčin nemocí a zdraví není většinou podporováno, protože celoživotní potlačování příznaků nemocí pomocí farmaceutických přípravků je mnohem výnosnější. Drahé nové léky – bez ohledu na jejich skutečnou účinnost nebo bezpečnost – mají vždy přednost před méně výnosnými generickými léky a jejich využitím pro nové indikace.

Účinné přírodní prostředky či levné způsoby léčby jsou navíc diskreditovány tím, že jsou označovány za „pseudovědecké“, „vyvrácené“, nebo „nebezpečné“ – a to i přesto, že v terapeutických dávkách jsou obecně bezpečnější než farmaceutické přípravky.

Výsledky kauzálního konfliktu zájmů v medicíně jsou dobře známé – populace je postupem času stále nemocnější, zatímco náklady na zdravotní péči neustále rostou, a s nimi samozřejmě i zisky farmaceutických společností. V situaci, kdy je kauzální konflikt zájmů zcela neřešen, bohužel nelze očekávat žádný jiný výsledek.

Regulační orgány ve zdravotnictví, jako je americká FDA či CDC nebo u nás SÚKL a Ministerstvo zdravotnictví, měly původně pacienty před dopady kauzálního konfliktu zájmů v medicíně chránit. Postupem času se však tyto instituce změnily v hlavní propagátory farmaceutických zájmů – v angličtině se to nazývá „regulatory capture“, což znamená něco jako „ovládnutí“ či „zajetí“ regulačních orgánů.

Ovládnuté regulační orgány mají tendenci prosazovat do praxe farmaceutické produkty, které jsou pro výrobce léků nejziskovější, a zároveň potlačovat léčebné prostředky, které pro zisky farmaceutických firem představují ohrožení.

Chcete-li dosáhnout uzdravení – ať již vlastního nebo svých pacientů – buďte si vždy vědomi kauzálního konfliktu zájmů v medicíně a řiďte se zásadou zaměřovat se na prvotní příčiny namísto pouhého potlačování příznaků farmaceutickými přípravky.

Související články

12 zásad kauzální medicíny

12 zásad kauzální medicíny

Při práci na 12 principech kauzální medicíny jsem si uvědomil, že samotné osvojení si těchto principů nestačí. Proč? Protože zlepšování zdraví…